Je málo zemí, které mají vše, tedy úplně vše. Jednou z nich je maličké Slovinsko. Překrásné hory, průzračná jezera, divoké řeky, obrovské jeskyně, krásná přímořská města, malé vesničky i malinkatý kousíček moře.

Slovinsko jsem navštívila dvakrát. Na podzim a v létě. V tomto kratičkém článku, bych vám chtěla představit Slovinsko, jak ho vidím já! Tedy – lépe řečeno, jak ho vidím já přes hledáček svého fotoaparátu.

Můžu říct, že podzimní Slovinsko má úchvatnou atmosféru. Je barevné, jako by roztančené. Nejvyhledávanějším a nejnavštěvovanějším místem Slovinska je jezero Bled. Cestička kolem jezera je pořád plná turistů a v mnohém připomíná lázeňskou kolonádu. Romantickou, klidnou a nikým nerušenou vycházku ve dvou si tady tedy ale určitě neužijete. U jezera jsme strávili pár krásných listopadových dní. Pravda, nabyly to dny moc hřejivé, ale čarokrásný podzim nám to vynahradil kouzlenou scenérii.

Bled není klidné zapomenuté místo. Kolem jezera to žije celoročně. To pravé turistické šílenství a peklo zažijete až v létě, kdy se Bled ztrácí v záplavě turistů. Pláže kolem jezera jsou plné lidí. Platí zde rčení“: je tu hlava na hlavě“. V létě jsme k jezeru raději jen nakoukli.

Ve Slovinsku máte všude „blízko“. Od jezera k moři to je „coby dup“, cca hodina cesty po dálnici.

Wikipedia označila Piran za nejkrásnější slovinské město. Tuto nálepku má oprávněně. My jsme Piran navštívili na podzim i v létě. V létě je to rušné plážové město. Žije turistickým ruchem. Turisté se sluní na betonových chodnících, či obřích pobřežních kamenech. Mezi slunícími se těly chodí turisté. Na podzim je město podmanivější. Má melancholickou atmosféru (tu já ráda). Turisty je téměř opuštěné. Pobřežní promenáda je poloprázdná.

Toto městečko je typické labyrintem tajemných úzkých a stísněných uliček. Můžete jimi bloudit a nechat se unášet atmosférou temných „Stínadel“, které mnohdy nikam nevedou, dlouhé hodiny. Mezi uličkami můžete objevit umělecké krámky i malé zahrady.

Hlavním městem Slovinska je Lublaň. Je to typické velkoměsto, se vším, co k němu patří. Naleznete, krásná místa, tajemné uličky a zajímavé monumenty, malebné kavárničky i restaurace.

Ne všechno, co jsme si naplánovali, jsme stihli. Při naší cestě nás doprovázel jistý pán Murphy a pořád nám připomínal své zákony: Co se může pokazit, se pokazí.

Tak, snad příště.

---

S textem pod fotografiemi mi trošičku pomohla Wikipedie.