Jak jsem fotila školku!

Po roce zase zvoním na dveře školky. Hlasy rezonuji v jeden tón, který je slyšet až sem. Hlásím příchod a bzučák mi otevírá dveře.

Hned za dveřmi se od malého prcka dozvím, co je mi jasné už od rána. „Teto, chčije a chčije!“ povídá mi. Než odložím deštník mezi ostatní deštníky, prcek utíká pryč a dál křičí: „chčijeeee!“

Z jednoho tónu se náhle stává tisíc různých hlásků a zvuků.

Přichází paní učitelka: „to počasí je za trest!“ Lamentuje s úsměvem. Nedá se svítit, fotit budeme ve třídě. Technicky jsem připravená i na tuto variantu. Zbytek bude improvizace.

Prohlížím si třídu. Do očí mě biji zelené závěsy. Pro jistotu se zeptám, jestli se závěsy nedají sundat, i když mi je odpověď jasná – nedají.

V hlavě mi to šrotuje! Tak to máme: na jedné straně: zelené závěsy, zelené poličky, zelené stoličky, oranžové stěny a na straně druhé: můj nebohý blesk. Spočítáno to mám rychle!! Už se vidím, jak retušuji všechny ty nazelenalé obličeje.

Venku je šero a z deště se stal slejvák. „Mám rozsvítit zářivky?“ Zareaguje paní učitelka. Jen to NE, pomyslím si. Nemusí být všichni zelení a ještě mít žloutenku…

„Který silák mi pomůže uklidit stolečky?“ Ptám se dětiček.

„Já,“ hlásí se chlapeček v křiklavě zeleném tričku, (jako by té zelené nebylo málo) a utíká ke mně: „já sem silák, ale teď nemůžu, mám bebínko, podívej!“ Ukazuje mi zalepený prstík.

„To nic není, můj taťka má zlomenou nohu!“ Přidává se copatá holčička. „Co se mu stalo?“ Ptám se. „Při řezání třešně, spadl z višně!“ Odpovídá vážně. To mě rozesměje.

Uklízím všechno, co se uklidit dá. Z poliček sundávám šílenobarevné hračky, stavebnice, kostky a rozcuchané panenky, dávám stranou i barevný koberec. Paní učitelky mezitím oblékají děti.

„Ty máš krásné šatičky!“ Pochválím obleček „Elzy“ jedné holčičce. „Ty mám od pračky!“ Chlubí se mi. „Od koho?“ Ptám se ještě jednou. „Od prababičky“ – opravuje ji paní učitelka. Své šaty mi pak ukazují všechny holčičky. Všem je chválím.

Konečně jsou všichni oblečení, načesaní a připravení. Módní přehlídka je ukončena a může se začít fotit. Nasazuji blesk a dělám první zkušební fotku. Cvak – koukám na displej. Fotka je tmavá, blesk nesepnul. Takže ne vodníci, ale černoši, blesklo mi hlavou a musela jsem se pousmát. Kontroluji nastaveni blesku, vše se zdá OK. Cvak – zase černá fotka. Trošku znejistím, ale stejně zkusím další fotku. Do třetice cvak a zase nic. Blesk sice sepne, ale až po závěrce. Děti se už chechtají, učitelky jsou nervózní. Já jsem taky nervózní. Tohle je konec, to nenafotím, napadá mě. Už vidím, jak se všechny načesané a načančané holčičky musí převlékat a celá akce se odkládá na jindy. Sundávám blesk a profukuji kontakty. Znovu kontroluji už zkontrolované nastavení. Cvak – a je to osvícené, konečně!

Děti se už vrtí a koukaj z okna. Prošvihla jsem dobu jejich soustředění. Učitelky se snaží je udržet na židlích, ve třídě to začíná to šustit.

Říkám hlasitě všem dětem, že jsou v blesku schovaní motýlci a když se budou hezky dívat na mě, tak až to cvakne, tak vyletí. Děti se přestávají vrtět a koukají mým směrem. Mám pár sekund, možná minutu. Cvak, cvak, cvak– kontroluji záběry, všichni jsou ostří a snad jsou všichni i vidět. Uf.

„Viděli jste motýlky?“ Ptám se „Anoooo,“ volají všichni jednohlasně. „Já jsem viděl letadlo!“ Ozvalo se někde z druhé řady.

Pak už jde práce rychle. Ku podivu zjišťuji, že má focení ve třídě své plusy. Děti jsou „ukázněnější“, nejsou rozlítané na všechny strany, nevlají ve větru, nemají zelená kolena, jsou prostě andílci. A jak si tak fotím a rochním se v tom, pro sebe si pochvaluji, jak mi to jde dobře, přijde na řadu malý rarach. Čertíci v očích mu plápolají a mě je hned jasné, že mi to dá „sežrat“. Stávkuje a odmítá si obléci to, co mu máma na focení nachystala. Při focení se jen kroutí, nespolupracuje, nepózuje, dělá opičky, kyselé ksichtíky a děsně, ale děsně znuděné obličeje. Focení mu je „šumák“. Od protestování ho odradí až lízátko.

Končím. Jsem zpocená. Rychle si balím své věci a loučím se. Potřebuji vychladnout. „Zítra na shledanou,“ Volá na mě spokojeně paní učitelka. No jo, zítra fotím starší děti, tak tedy na shledanou.

Zanechat odpověď

Vyplňte detaily níže nebo klikněte na ikonu pro přihlášení:

Logo WordPress.com

Komentujete pomocí vašeho WordPress.com účtu. Odhlásit /  Změnit )

Google photo

Komentujete pomocí vašeho Google účtu. Odhlásit /  Změnit )

Twitter picture

Komentujete pomocí vašeho Twitter účtu. Odhlásit /  Změnit )

Facebook photo

Komentujete pomocí vašeho Facebook účtu. Odhlásit /  Změnit )

Připojování k %s