Ano, je to můj táta - Krakonoš, rebel, bohém a flegmatik, velký flegmatik, největší jakého znám! Takto jsem ho vyfotila před pár lety. Udělat ze sebe - na mé přání - bezdomovce pro něj nebyl žádný problém, dokonce si myslím, že se mu tento vzhled líbil a rád se do něj stylizoval. Tuze rád totiž pobuřuje své okolí, rád používá nemístné vtípky, tedy takové, kterým se málo kdo umí zasmát.
Oggy, labradoři blonďatou slečnu s černýma podmalovanýma očima egyptské sfingy, máme od poloviny léta. Už od první chvíle si nás Oggynka všechny získala. Obzvláště děti, je totiž nesmírně hrává, skotačivá. Své poselství asistenčního psa, troufám si říct - nevnímá jako svou práci a povinnost, ale jako velkou nekončící hru, kterou s námi může celé dny hrát. Je šťastná, když nám smí něco podat, přinést, otevřít. Všechno dělá s velkým psím nadšením.
Je málo zemí, které mají vše, tedy úplně vše. Jednou z nich je maličké Slovinsko. Překrásné hory, průzračná jezera, divoké řeky, obrovské jeskyně, krásná přímořská města, malé vesničky i malinkatý kousíček moře. Slovinsko jsem navštívila dvakrát. Na podzim a v létě. V tomto kratičkém článku, bych vám chtěla představit Slovinsko, jak ho vidím já! Tedy [...]
Mezi dobrým a zlým, mezi mravnosti a nemravnosti, je velké tmavé území lhostejnosti a amorálnosti. Nabarvené ptáče se odehrává hluboko za hranicí této tmavé zóny. V místě, kde morálka a mravnost neexistuje, jen bezpráví. Kde brutalita a násilí přesahuje únosnou míru. Odehrává na v místě, kde antisemitismem, mýty, předsudky a pověrou zmítaná společnost ztratila veškerou lidskost.
Když jsem dostala nabídku nafotit biřmování, měla jsem jen velmi mlhavou představu o jakou událost jde. Vnímala jsem biřmování jako jednu z těch hezkých událostí v životě, které nás potkají jen jednou a pak už s námi žijí jen ve vzpomínkách jako jakýsi milník: vstup do dospělosti.
Lidé pořád tak nějak nechápou, proč má zdravá holka, které už od pohledu nic není (chodí, mluví, myslí, vidí, .…) svého asistenčního psa. Co je to za rozmar? Cvičí ho snad?
Tancem dokáže člověk vyjádřit snad téměř vše, častokrát pomůže sdělit i to na co slova nestačí. Fotogalerie
celá fotogalerie
Celá fotogalerie
Aneb: když fotíte anděla v kroji. fotogalerie
Po roce zase zvoním na dveře školky. Hlasy rezonuji v jeden tón, který je slyšet až sem. Hlásím příchod a bzučák mi otevírá dveře. Hned za dveřmi se od malého prcka dozvím, co je mi jasné už od rána. „Teto, chčije a chčije!“ povídá mi. Než odložím deštník mezi ostatní deštníky, prcek utíká pryč a [...]
Kouzelné místo na focení, zahrada plná růží. Zde je všechno nabité zvláštní hřejivou energii. Vždy to tu voní a vždy je tu ticho - i když všichni mluví. fotogalerie
SeJa 